Ivo, před pár dny jsem mluvil s kamarádem, co už dva roky bojuje s rakovinou. To si člověk rychle uvědomí, že se rozčiluje nad nepodstatnými věcmi.

Ano, je to tak Davide. Je mi záhadou, proč máme tendenci vše brát jako samozřejmost. Jestli je to tím blahobytem, ve kterém žijeme? Asi ano. Pak ale asi spějeme do velkých problémů, neboť jestliže dlouhodobě udržitelný je stav kolem bodu rovnováhy, tak to s námi asi v nejbližší době musí mrštit na druhou stranu, abychom se vzpamatovali.

Ivuško, krásně napsáno, je třeba se občas na své životní cestě zastavit a přemýšlet.

Já bych spíš řekla, že bychom měli co nejméně fungovat automaticky a co nejvíce se zastavovat, abychom dokázali ten život tady opravdu prožít a nepromrhali ho. Děkuji moc za milou návštěvu, Irenko, a přeji hezký den.

Konečně blog o něčem podstatném. Neříkám, že nejsou, ale moc jich není.

Děkuji moc za návštěvu a přeji vám hezký den.

Hm...trochu to otočím třeba se ještě někdy někde uvidíme Jinak těch ztrát kolem mě je poslední dobou docela dost, během měsíce to byli tři chlapi, dva mladší než já. Na druhou stranu potkávám i kočárky a jeden občas tlačím

Jee, srdečně tě zdravím, Honzo. No, jo, ono to tak zpravidla bývá, že u těchto událostí nezůstane při jednom. Tak aby to tak nebylo i s těmi dětmi, abys nemusel tlačit dva kočárky.

"...děkovat za to, že můžeme? Že dostáváme každý den příležitost užít si ten pocit, že nám tělo stále slouží?" Náááádherné a pravdivéééé zamyšlení

Děkuji, Ivanko, a přeji hezký den.

Ivo, krásně napsáno

Děkuji, Jíťo. Přeji krásný den.

Smrt je součást života. Není to nic výjimečného, jedinec odejde a život jde dál.

Vašek

Ano, je to tak, neznáme dne ani hodiny.