cim je clovek starsi, tim si "Babicku" dokaze vic vychutnat. at psanou, nebo tu Moskalykovu - jako by byl v tu chvili v nejakym oparu detstvi

moc hezky jste to vypsala

A natož mluvenou. Já mám audio verzi Babičky v podání Hany Kofránkové a to je skutečně pastva pro uši.

Nikdy nepociťuji smutek nad úmrtím,

sebe lepšího i v očích veřejnosti slavného člověka, nebo všechny lidi jsou především jenom lidmi a v tom jsme si všichni před Bohem rovni, i když někteří více či méně mají nadáni od Boha. Vždy si vážím každého života lidského jedince a chráním a ochraňuji život každého lidského jedince, nebo smrtí každého lidského jedince a to kdekoliv na tomto světě, je i mne, méně a méně. Budu ráda za to, když mne aspoň někdo chápe a pochopí.

To, že jsme si všichni rovni neznamená, že po někom konkrétním nemůžeme smutnit. To je emoce, která se nedá vynutit, ale ani potlačit.

Babičku oceňuji, jak stárnu, čím dál tím více jako literární perlu. Moskalykovu Babičku mám ze všech zpracování taky nejraději.

Jen drobné upozornění, "krokodýlí slzy" je idiom znamenající slzy falešné a neupřímné.

Pro tento případ by se asi spíše hodila želva.