Člověk by si myslel, že největší dětskou starostí je, jestli letos přijde Ježíšek, ale tak to často vůbec není. Děti se mnohdy dívají na svět z úplně jiného úhlu než bychom čekali.
Kolegyně v práci nám včera vyprávěla čerstvou vánoční historku se svojí vnučkou, nad kterou jsme se všichni od srdce zasmáli, protože dětské myšlení je opravdu kouzelné, a když má člověk navíc fantazii a tu nastíněnou situaci si představí a vžije se do ní, tak potom prostě nejde se tomu nezasmát.
Naše Terezka přišla ze školy domů a svěřila se mamce, že se dnes strašně pohádala s kamarádem Tomáškem, začala nám kolegyně vyprávět vnuččin zážitek.
"A kvůli čemu jste se hádali?" ptala se jí mamka, dcera té naší kolegyně.
"Tomášek mi tvrdil, že Ježíšek neexistuje, mami. Já ale vím, že je!" zamračila se Terezka a rozzlobeně si opřela založené ruce o hrudník.
Mamka nechtěla, aby si děti ve škole z Terezky dělaly srandu, a tak se jí snažila opatrně vysvětlit, že Ježíšek opravdu neexistuje. Terezka ji pozorně s vážným výrazem ve tváři poslouchala, a když mamka dohovořila, úlevně si oddechla a pak pravila: "Mami, já jsem tak moc ráda, že jsi mi to řekla. Představ si, že už bych byla velká, a s manželem bychom spolu večer seděli u stromečku a pořád na něj čekali. Víš, jak by to bylo strašně blbý?!"
Co k tomu dodat? Snad jen klidný a bezstarostný advent a úspěšné čekání na Ježíška. :-)
