Podle Sigmunda Freuda musíme rozlišit, co je ego, superego a id,

tedy já, nadjá a dítě.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ego,_superego_a_id

K tomu lze ještě přidat alter ego, neboli druhé já.

A kterého ega se Váš článek týká, netuším.

To je právě úplně jedno, protože to potřebuje vědět hlava ale srdce ne.

Ztrácíme se v pojmech a dojmech, jsme společnost značně povrchní a pohodlná (ego vyrostlo, duše trpí). Abych to zjednodušil - být v souladu se svou duší přináší trvalou radost, poslouchat ego přináší krátkodobé uspokojení. Nicméně jako lidé vybavení rozumem a citem, máme pro život na Zemi používat obojí.

Tak tak.

Zajimavy pohled na ego, Ivo

Na toto téma mám názor celkově dost odlišný od Vašeho. To ale vůbec není podstatné...

Zřejmě nejdůležitější ze všeho je uvědomit si, že duše každého z nás má svoji vlastní Cestu, a tudíž i svůj konkrétní pestrobarevný pozemský příběh, který jí má zprostředkovat možnost sebezdokonalení, resp. růst.

Konkrétně se vyjádřím pouze k jednomu z Vašich názorů - k onomu ,objevování hluboké pravdy'. Jsem totiž přesně opačného názoru: jestliže nám něco brání v poznání hlubší pravdy, pak je to právě naše ego.

Jinak díky za Vaše blogy, inspirující k zamyšlení.

Hej, hej, i ja si tak myslím ako Vy Pavle, ja môjmu egu niekedy hovorím opica :) a niekedy nám to môže našepkávať aj amygdala. Ano, príspevky pani Ivy inšpirujú k zamysleniu i mňa v tom zmysle, ako to mám ja ako niečo chápem a ako aj nie

ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já. Pokud k tomututo,,poznání" NĚKDO POTŘEBUJE OSOBNÍ RÁDCE, JEHO VĚC

Krásná kniha je Dr. Wayne W. Dyer - Proměna - vašeho života od ambic ke smyslu... (Nebeská cesta je dobývání bez boje)

To spíše signalizuje, určitou fázi vývoje našeho mozku a mysli, jež je právě aktivní v dnešní době, která člověka vlastně informačně zahlcuje.

Každý navíc může mít jiný pohled na Ego. Ego je zde nutné a vlastně znamená, stav procesu, kdy se oddělujeme od lidského rodu a kmene, kde se stvořily základy naší reality a vědomí, tedy převzaté vzorce chování, myšlení, hodnot ... .

Většina lidí je pořád pod vlivem a potřebou určité autority, a pod vlekem života.

Vše je vlastně jen o tzv. naší mentální a existenční gravitaci, jež vytváří právě vzorce chování, myšlení a algoritmy mozku. Tato gravitace nás pak udržuje v určitém prostředí, situaci, stavu a tím pádem i vytváří zpětné vazby a proces vývoje.

Celé je to vlastně o tzv. druhé pubertě, zde nikoliv fyzické, tělo, ale duševní, kde právě v 1. fázi se oddělujeme a objevujeme sebe sama. v 2. fázi pak objevujeme naši dualitu, jež vytváří aktivnější mozková hemisféra, kde pravá mozková hemisféra reaguje na celek, vidění na dálku, zde je pak cit pro kreativitu, lásku, emoce, rodinu, duchovnost, ale chybí tzv. konfrontace s realitou. Pravou mozkovou h. mají aktivnější ženy a proto máme tzv. ženské duchovno, kde je celek, láska, rodina. Levá mozková hemisféra je vlastně vidění na blízko, a zde je cit pro řád, autoritu, čas, realitu, hodnoty a tu mají aktivnější muži. Mužské duchovno jsou vlastně hermetické vědy, Kabala, Astrologie ... . Ve 3. fázi pak začneme vnímat a pracovat s touto dualitou. Ve 4. fázi tzv. duševní celostní, už chápeme ego, osobnost, dualitu, a učíme se vnímat a pracovat, jak vlastně formuje realitu náš mozek, a genetický program, díky němuž se zde tvoří rodiny, společnost a duše člověka, neboť se nerodíme s dnešním vědomím, ale fázi po fázi, se učíme jíst, chodit, mluvit, vnímat druhé, prostor až do stabilní fáze v dospělosti, jež je zde historicky několik a dnes je už aktivnější další, jejíž projevy je právě ona duševní puberta a snaha měnit duchovně druhé a svět, zahlcovat je, než to skrze zpětnou vazbu,

dojde do fáze, pochopení, že je to určeno pro ní - nás. V. 5. fázi pak si uvědomíme náš stav vnímání reality, odkud se tvoří a jeho dualitu, kde, jak píšu výše, je jako vidět jedním okem na blízko, muž – levá mozková hemisféra a 2. okem na dálku, žena – pravá mozková hemisféra. To už je zřejmě budoucí evoluce dalšího druhu člověka, kde se přejde ne tzv. prostorové vnímání, jež už dávno používá náš sluch a zrak, proto vnímáme prostor a existenci v něm. Celé nám to je pak skryto za dnešním evolučním už hendikepem, proto jako civilizace selháváme, a to že neznáme a nemáme rozvinuté tzv. kontinuální časové rámcové vnímání, tedy posloupnost důležitých dějů kolem nás, tak jak jdou měsíc za měsícem, rok za rokem. Druhý den už víme prd a za týden ... Tady je jiná realita a věci mají jiný smysl a řád. Je zde krásně vidět tento generační koloběh, kde je zákon, kde každý, kdo se zde narodí, tak si skrze zpětnou vazbu, postupně fázi za fází, cyklem za cyklem, podle genetického programu musí vytvořit své vědomí, tak jako všichni v jeho generaci a generace před ním a to podobně, jinak by se nevytvořila sociální komunikace a lidská existence, společnost.

Pro samotnou existenci společnosti, jejíž princip je vlastně tzv. generační vlak, kde vagón je vlastně jedna generace, na určité startovací a vývojové pozici, je v kritických fázích vývoje člověka a jeho generace, vystavena jeho tlaku vývoje, kde se učí dynamice reality života zde na Zemi. Zde pak stále dokola, je společnost postihována ekologickými aktivitami, snahami změnit společenský řád, snahami o lidské inženýrství, a dnes esoterika. Navíc pokud žije v umělém prostředí. Pro překročení této kritické fáze sebedestrukce jak generační, tak civilizační, je potřeba pochopit tento genetický program, jeho cykly a naučit se jeho řeči, tedy jak dotyčná osoba mluví, chová se, čím se obklopuje. Tedy není to nic duchovního, esoterického ale psychologického. a genetického, je to evoluce ... .

Dneska mi přišla myšlenka. Když se ego protne v jednom bodě s duší, jsem v absolutním klidu. Vidím to jako houpačku, ego, citlivost, houpu se jak potřebuji, pokud je houpačka v rovnováze, je to čisté. Pak se může zdát, že je to stav bez ega. Láskou lze stav rozpustit. Ale podle mne není žádná změna trvalá. Je a není těžké tento stav udržet. Nižší přirozenost je přirozenost a ta s námi cloumá, to je pravda. Asi vůle hodně pomůže. A cvik.

Přicházejí nám do cesty zkušenosti, které máme zažít. Někdo potřebuje ego, někdo už tolik ne. Alespoň je barevnější svět...