💗

Na Slovensku máme také príslovie: Podľa seba súdim teba.Nežijeme preto, aby sme plnili očakávania iných. Žime život podľa seba a svojich predstáv. To je predsa najpodstatnejšie, o tom je život.Nebráňme si navzájom v šťastnej ceste. Nehádžme si zbytočne kamene pod nohy. Neotáčaj značku so smerom k studni opačne, ak vidíš, aký je ten za tebou smädný.

Prostě každý zde má své místo. I ti naschválníčci, co nám sem tam něčím jemně uškodí. I ti zlouni, co škodí ve velkém. Proč nás Bůh má rád všechny stejně? Protože všichni jsme v podstatě nevinní. Role byly rozdány a my v nich všichni děláme, co můžeme. Tož buďme rádi, že zde můžeme hrát ty "hodné". Asi tak.

Moc hezké, člověk by se rád k tomu, o čem píšete, dopracoval, ale je to moc těžké a někdy to může i bolet.

Děkuji, Ivanko. Je to celoživotní cesta. Pocházím z velmi hodnotícího prostředí a mám tedy sama přirozeně velké sklony k hodnocení. Jak se říká, potrefená husa se vždycky ozve. Svými články vlastně promlouvám i sama k sobě. Jinak je to celoživotní cesta, ale má velký smysl. Těžké to je, neboť naše vzorce chování bývají hluboko zaryté, a musíme vědět jak na to, abychom je přepsali. A jestli to bolí? Ono to bolí i tak, takže pro mě je to jasná volba.

Myslím, že Váš článek by mohl být doporučené čtení ke kodexu blogera. V článcích se objevuje tolik kritiky a soudů nad jinými, třeba politiků, virologů, důchodců, ekonomů jiných. A ano. Opravdu ta kritika o každém autorovi něco vypovídá. Hezký den

To by asi neprošlo. Mám tam z minulosti černý puntík za použití sprostého slova.

Paní Ivo, napsala jste to naprosto přesně!

Myslím, že inspirací pro tento Váš blog byl dněšní článek jedné pisatelky, věčné stěžovatelky a kritičky všeho a všech

Děkuji, milý Pavle, ale víte, jak to je. Svým psaním promlouvám zejména sama k sobě. Psaní je pro mě prostředkem, jak tříbit hlavně své chování a krotit své myšlenky. Svým chováním bychom měli inspirovat především. Psaní je jen odraz. Každopádně moc děkuji, že jste si mě přečetl i za vaši milou reakci a zprávu, že tu jste.