Troubení, novodobý symbol "mužnosti" v Čechách

S některými lidmi nemá cenu ztrácet čas aneb jak pravil Jan Werich: „Jestliže se člověk hádá s ...... víc jak půl minuty, hádají se už dva .......“

Stalo se ráno poslední den v minulém roce. Měla jsem za sebou probdělou noc. To jsou radosti života, když má člověk doma dospívající dítě. Od půl třetí ráno jsem nespala, věnovala se bohulibým domácím pracím jako je uklízení, praní a žehlení a od osmi jsem šla na trénink do fitka.

Po cvičení jsem se rozjela do jednoho nejmenovaného obchodu pro pár drobností. Vjížděla jsem na parkoviště rychlostí asi 1 km/h, protože tam se to jinak ani nedá. Vjezd ze silnice je udělaný tak, že se autem stáčíte o 180 stupňů do opačného směru než ze kterého jste přijeli. Pokud tedy člověk neovládá driftování, ;-) tak jede krokem. Zpravidla se tam také dost často stojí ve frontě, neboť ve vjezdu pravidelně někdo překáží. 

Hlemýždím tempem jsem dojela do místa, kde přede mnou zajíždělo auto na parkovací místo. Zastavila jsem tedy, abych počkala, až si v klidu zaparkuje. Za mnou se ozvalo agresivní troubení. Podívala jsem se do zpětného zrcátka a tam obří nablýskaná audina. Upřesňuji, že v poměru k mému autu jsou v podstatě všechna auta obří. Tohle mělo ale takový masivní předek a působilo tedy robustně.

V takových situacích si obvykle maximálně tak něco pomyslím nebo si v autě slovně ulevím. No, tentokrát zřejmě pod vlivem té těžké noci, mě popadl ďas a pocítila jsem nutkavou potřebu vzteklému řidiči vyčinit. Prostě to bylo silnější než já. Parkovali jsme každý jinde. Já parkovala dál, takže jsem pána nestihla před obchodem a musela jsem si ho najít uvnitř.

Našla jsem ho hned na kraji u pečiva. "Jste nějaký nervózní, ne?!" spustila jsem na něj vztekle a vytrhla ho tím od vybírání pečiva. Na něm bylo vidět, že aktuálně vůbec neví, která bije, a jediný, kdo tam v tu chvíli byl nervózní, jsem tedy zatím byla jen já. "Nemohl jste chvíli počkat, že?" pokračovala jsem. "Zastavila jsem, protože auto přede mnou parkovalo. A vy mě hned vytroubíte? Hlavně, že máte velkou audinu!" neodpustila jsem si na závěr připomínku zbytečnou a trochu pod úroveň, ale hold jsem taky jen člověk.

"Tak to asi ale nerozumíme." začal se hájit. 

"Jak si nerozumíme?" zeptala jsem se já.

"Vy jste prudce zastavila. Zašlápla jste to, chápete? Mohl jsem vám skončit v kufru. Jako co moje auto, tomu by se nic nestalo, ale to vaše by bylo asi dost pošramocený." povýšeně plkal.

Nemohla jsem věřit svým uším. Takže tenhle pán od hlavy až k patě oděný do značkového oblečení, co si vozí svůj zadek v Audině, se mě snaží přesvědčit, že není schopen svůj vůz bezpečně zastavit při popojíždění po parkovišti rychlostí asi 1 km/h? Nehledě na to, že dle pravidel silničního provozu má předvídat, a že na parkovišti před obchodním domem člověk musí být připraven v podstatě na vše. Všichni dobře víme, co se tam děje a čeho jsou někteří řidiči schopní, a že vánočními svátky či Silvestrem je to ještě umocněno, takže vysoká obezřetnost je více než na místě.

Usoudila jsem, že tímto bylo řečeno vše. Ztrácet čas s někým, kdo mi vlastně přiznal, že své velké auto neumí řídit, nemělo smysl. "To jste jako myslel vážně? To, co jste teď ze sebe vypustil?" dodala jsem na závěr. Nechápavě na mě civěl.

Nestála jsem už o žádné jeho trapné okecávačky. Propíchla jsem ho pohledem, pak jsem si ho přimhouřenýma očima ještě jednou přeměřila, svými býčími nozdrami jsem vztekle upustila páru na znamení, že mě fakt naštval, otočila jsem se a rázným krokem rozdováděné bosorky jsem odkráčela středem. 

Podle té masky, co jsem ji zahlédla ve zpětném zrcátku, soudím, že to bylo Audi Q3. V popisu na webu audi.cz je vylíčeno následovně. "Audi Q3 vás na první pohled zaujme sebevědomým zevnějškem. O mužnou dominantnost přídě se stará osmihranná maska chladiče a velké boční otvory sání vzduchu." Tak sebevědomí a mužná dominantnost. Co k tomu dodat?!

K celému tomu příběhu už jen dodávám, že i když to pán slíznul i za moji dceru, neulevilo se mi a stejně nezbývalo než si doma v klidu sednout a vše si to poctivě zpracovat, každý zážitek zvlášť. ;-)

Pánovi tímto dodatečně děkuji za skvělou lekci. Svoji roli sehrál báječně a pěkně mě nachytal na švestkách tím, že jsem se nechala takhle vytočit a jednala jsem pod tlakem emocí. 

Jinak nám všem přeji naplněný nový rok a nechť jsou nám všechny lekce užitečné.