Co všechno moje tělo, co už vydrželo
Nedělní ranní trénink jsem zrušila. Cítila jsem, že na mě něco leze. Nicméně venku bylo tak krásně, že procházku zasněženým okolím jsem si nemohla nechat ujít.
Bylo vidět široko daleko do kraje. Kopečky na všechny strany byly zasněžené. Sníh pod nohama romanticky křupal. Kdykoliv slyším tenhle podmanivý zvuk, vzpomenu si na babičku a dědu. Také to oba milovali. Poslala jsem jim pusu do nebe. Moc mi tu chybí.
Chladný vzduch svůdně voněl sněhem. Nabyla jsem dojmu, že venku se mi udělalo dobře, a tak jsem se nechala tou zimní krásou omámit a svést a už jsem měla před očima cíl, kam půjdu. Vyjdu si na Žalý, těšila jsem se.
Žalý je místní kopec s rozhlednou. Když si chci udělat delší procházku nebo když si chci dát trochu do těla, zpravidla mířím tam. Někdy jdu na kochačku a všechno si fotím, někdy si ten kopec vyběhnu a jindy ho vytančím. To podle toho, jak se mi zrovna chce a na co jsem naladěná. Včera jsem tančila.
Kousek pod vrcholem ale zřejmě začaly vítězit viry a mně se přitížilo, ale to bych nebyla já vzdát se před cílem. Přešla jsem tedy na ploužák a na vrchol to doploužila. Ani rapidní pokles energie, který jsem v tu chvíli pociťovala už dost znatelně, mi nemohl zkazit radost z té krásy. Kdykoliv tam vystoupám ať už po svých nebo na kole, je to tam kouzelně jiné. Nikdy nikdy se to neomrzí, a pokaždé se mi tam v mém srdci ozve můj milovaný děda.
Cesta zpět byla krušná. Ztěžklo mi tělo tak, že jsem měla pocit, že ho domů snad ani nemůžu donést. Měla jsem jen dvě přání nepotkávat lidi a dostat se co nejkratší možnou cestou do Valteřic ke koupališti. Odtamtud už to byly k mému autu jen 3 km po udržované cestě. To už zvládnu, věřila jsem si.
A tak jsem se oproti svým zvyklostem nechala vést. Tu tam v poli vyjetá kolej od traktoru, tutam na louce vyšlapaná cestička zasypaná sněhem. No jo, cestička to sice byla, ale ne lidská. Dovedla mě k lesu hustě prorostlému houštím a tam končila, a rozličné zvířecí stopy se rozbíhaly do všech směrů. Nejdřív jsem si sprostě ulevila, což tady nesmím prezentovat, a pak jsem se jala prodírat se tím lesem, protože vrátit se mi přišlo nemyslitelné.
Normálně se takhle nechovám, neboť jsem si vědomá toho, že mám orientační nesmysl a vydat se po neoznačených cestách pro mě znamená neomylnou jistotu, že se ztratím, natož pak pustit se sama do lesa. Tentokrát mi ale nezbývala síla na to se stresovat, že zabloudím a zhynu v houštinách.;-) Prostě jsem šla s důvěrou, že jsem vedena. No, šla. Spíš jsem se už jen potácela. :-) Tak nějak jsem tušila směr, a po zaječích stopách se mi celkem úspěšně dařilo prosmýknout se mezi houštím. Ani to netrvalo dlouho a vystoupila jsem z lesa nad koupalištěm.
To bylo radosti a štěstí. Připadala jsem si trochu jako v pohádce Anděl Páně. Jak Petronel vždy volal na pomoc jednotlivé svaté a pak jim děkoval. Já sice nevolala nikoho konkrétního, ale taky jsem obrátila svůj obličej k nebesům a několikrát jsem jim nahoru z celého srdce poslala velké díky, a těm zajícům, co mi svými tlapkami nalajnovali tu cestičku taky, miláčkům roztomilým.
Poslední úsek jsem fakt mlela z posledního. Když to bylo z kopce, vymačkala jsem ze sebe, co to ještě šlo, a běžela jsem, protože už jsem fakt potřebovala být doma. Nevím, jestli jsem měla horečku, já horečky nemívám, ale ten stav by tomu odpovídal. Když jsem sbíhala poslední kopec a už jsem se blížila k autu, ještě jsem se hecovala. Dáš to až k zatáčce. A tam další výzva. Dáš to ještě k té poslední zatáčce. Možná bych bývala setrvačností doběhla až k autu, ale šel tam pán se dvěma trhači, tak jsem to odpískala a těch posledních 200 metrů jsem došla. Rozdráždit trhače v tomhle stavu se mi fakt nechtělo. V hlavě mi hučelo a nohy mě sotva nesly.
Z auta před domem jsem myslela, že nevylezu, a noc byla taky krušná, ale stejně žasnu, jak ta naše těla jsou důmyslná a kolik toho vydrží. Stárne to moje tělo, to jako vnímám. Kyčle a kolena to bylo největší peklo, ale pořád spolehlivě dává zpětnou vazbu a pořád neuvěřitelně maká. Prostě každý úplně každičký boží den je za co děkovat. A já si jdu uvařit další čajík. I za ten velký dík, neboť ne všichni mají to štěstí, že si jej mohou kdykoliv uvařit a vypít při svíčkách a pod teplou peřinou jako já.
A taky díky za to, že jsem. Za to, že jsem, kdo jsem, babičky a dědové, mami, tati, sestřičko, bývalý můj muži, Anetko, současný můj muži, známí i neznámí básníci, všichni vy, kdo jsme se někdy potkali ať už osobně či jen virtuálně nebo třeba ještě potkáme, ..... Díky vám všem, neboť setkání s vámi mě tvaruje a proměňuje.
Iva Votočková
Za čas a prostor
Žijeme v klamu, ve kterém nás udržuje naše mysl. Ve skutečnosti je tady na světě klid a jednota stejně jako uvnitř v nás, když se dokážeme dostat za myšlenky a za city. Jednota je naším domovem. Tam všichni směřujeme.
Iva Votočková
Spoutaní přesvědčeními o světě a o sobě samých
Uvěřili jsme, že svět je nějaký a my jsme nějací, a tím jsme si vykolíkovali prostor, ve kterém se můžeme pohybovat. Dál ani ťuk. Nepustí nás to. Nikdo nás nemusí zavírat do ohrady, všichni jsme si své vězení vystavěli sami.
Iva Votočková
Zatoužila jsem po jarním sestřihu a nebe mi seslalo traktor
Když požádáme o pomoc Vesmír, udělá skutečně vše, co je v jeho silách, aby se to povedlo. Pošle i těžkou techniku, když sezná, že je toho zapotřebí. ;-)
Iva Votočková
Být šťastným popelářem! Co víc si přát? ;-)
Nejde o to mít hodně, ale o to dokázat zahrát skvělou hru s kartami, které jsme dostali. A šťastný popelář ve finále může prožít mnohem spokojenější život než frustrovaný manažer.
Iva Votočková
Proč se stylizujeme do oběti? Co nám to přináší?
Nikdy se nic neděje jen tak. A ani my lidé nikdy nic neděláme jen tak. Ke všemu máme nějaký důvod, ač je mnohdy skrytý tak dobře, že na něj ani sami nedohlédneme.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za výbuchy ve Vrběticích stojí Rusko. NCOZ kvůli nespolupráci kauzu odložila
Aktualizujeme Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vedení TOP 09 se shodlo na nástupci Langšádlové, uvedl Havel. Sám jím nebude
Nejužší vedení vládní TOP 09 se jednoznačně shoduje na kandidátovi na post ministra pro vědu, řekl...
Policie zasáhla proti agresivnímu mladíkovi. Zaklekli ho a bili, píše svědkyně
Na sociálních sítích se šíří video ze zákroku policistů, kteří o víkendu v Českém Krumlově...
Prodej rodinného domu, 160 m2, Petrovice u Karviné
Petrovice u Karviné, okres Karviná
4 350 000 Kč