Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Sražen na kolena

Směr životní cesty máme předem daný a my si můžeme jen vybrat, jak velký odpor na té cestě budeme klást. Klademe-li odpor, pak prožíváme bolest a utrpení, necháme-li se životem vést, pak je to o přijetí, lásce, vděčnosti a pokoře.

Poslední dobou ke mně přicházejí zvláštní informace, které se vždy náhle vynoří z hlubin nevědomí, aby se tam o chvíli později zase ztratily. Stále se ale vracejí a připomínají se, jako by se měly pomalu ale jistě propsat do vědomí.

Jednou z těch věcí, které mi přicházejí na mysl, jsou kulisy. Celý náš život je jako divadelní představení, jehož jednotlivé scény se odehrávají v kulisách, které se mění, a my v rámci těch kulis méně či více vědomě, mnozí stále ještě nevědomě píšeme příběh svého života, realizujeme se. 

Naposledy jsem si tohle uvědomila v situaci s pacientem, o kterém jsem psala již v minulém článku. Od začátku byl velmi urputný. Jednu kyčel má odoperovanou, nemá ji, a druhou vážně nemocnou a bolestivou, čímž je velmi limitovaný v pohybu a tím i v sebeobsluze. Byl k nám přeložen z lůžek následné péče, kde si vytrpěl své, a proto není divu, že se za žádnou cenu nechtěl dostat zpět. Vzal si do hlavy, že bude chodit, a že se dostane domů. Přestože lékaři i fyzioterapeuti byli vzhledem k jeho zdravotnímu stavu v tomto směru skeptičtí, on trval na svém. "Já si věřím, že to zvládnu." každý den opakoval mně a veškerému personálu, se kterým u nás přicházel do kontaktu. 

Mohl propadnout skepsi. Mohl jen ležet a o nic se už nesnažit. Bylo by to špatně? Nebylo. Byla by to jen jiná cesta. On se ale realizoval po svém, šel po své cestě, zatnul zuby a vynaložil veškeré své úsilí na to, aby ze sebe dostal maximum. Jeho přání se ale ani tak nesplní. I přestože se snažil, nebude mu to dáno. I přestože se velmi zlepšil, rodina vyhodnotila, že to není dost, aby mohl jít domů, a tím se jeho sen jako lusknutím prstu rozplynul. Domů se nevrátí a bude čekat v zařízení lůžkové ošetřovatelské péče než se pro něj uvolní místo v domově pro seniory. "Sestři, já se ještě necítím na to, aby mě odložili do útulku, abych tam čekal na smrt." postěžoval si, když jsem si s ním povídala, abych mu alespoň trochu ulevila v té těžké chvíli. 

Vzpomínám si, že můj dědeček, když nastoupil svoji poslední cestu a už pak byl více v jiném světě než tady s námi, tak stále opakoval: "Ještě tady musím chvíli být, ještě tady musím něco vykonat, ale nevím co." Napadlo mě jen smíření. Co jiného tady ještě člověk může vykonat, když leží upoutaný na lůžko a nemůže už vlastně vůbec nic, než se smířit?!

Věřím tomu, že v našem životě je vše, jak má být. Dějovou osu našeho životního příběhu máme prostě danou. Cíl i podcíle jsou stanovené, my si jen můžeme vybrat, kudy k nim dojdeme. Pak jakákoliv nová životní situace jakoby mění kulisy, ve kterých máme hrát. My to buď můžeme dramatizovat a trápit se v tom nebo to přijmout jako nová pravidla hry, nové kulisy.

Výše uvedený fakt, pak může být vysvětlením třeba toho, že handicapovaní lidé si často uvědomují mnohem jasněji než zdraví lidé, o čem život je, a že je možné se z něj radovat i za velmi ztížených životních podmínek. Umějí si života více vážit. Dost možná si právě pod vlivem těžké životní lekce došli k tomu, že život jde dál, a změnily se pouze ty kulisy. Mohou se dál realizovat, jen jiným způsobem než byli dosud zvyklí. Vždy je tu ale také ta druhá možnost vzdát to, propadnout se do oběti a prožít zbytek života v utrpení. I tak to někdo může mít předem určené. 

U našeho pacienta jsem dnes vnímala změnu v postoji. Včera to vypadalo, že vzdává život. Dnes už byl takový smířený. "Kdybych jim chtěl dělat naschvály, sestři, tak řeknu, že chci domů, a vy byste mě tam museli pustit, protože jsem svéprávný a nikdo mě nemůže poslat, kam nechci. Mám jít ale někam, kde o mě nestojí? Co byste udělala vy na mém místě?" upřel na mě své smutné oči a odmlčel se. Měl svatou pravdu. Nikdo ho nemůžeme poslat, kam nechce. "Rozhodla bych se stejně jako vy. Nešla bych někam, kde mě nechtějí." odpověděla jsem, a jeho oči se zalily slzami a stiskem ruky, jako by projevoval díky za to, že mu rozumím.

Vzhledem k té urputnosti a svéhlavosti, která u něj od začátku byla zřejmá, bych se vůbec nedivila, kdyby si postavil hlavu, že chce domů, ale příběh se odehrává jinak. Nejdříve tam proběhla zlost na rodinu doprovázená nadávkami, což je pochopitelné. Pak došlo k uvědomění, že ho rodina hodila přes palubu, a to bylo hodně bolestivé. Aktuálně dochází k jakémusi smíření. Kulisy se mění a on má dvě možnosti, buď jít cestou odporu nebo přijetí. Když se ale vzepře a půjde domů, bude to výhra?

Vybral si přijetí, zdá se. A nevnímám to u něj jako prohru. Ba naopak cítím, že se zachoval úplně proti svým obvyklým zásadám, dle kterých doteď žil, a sražen na kolena si dochází k něčemu naprosto novému a velmi cennému. Možná to je ten hlavní důvod, proč tu jsme a k čemu si tady máme dospět. K přijetí, odpuštění, lásce, vděčnosti a pokoře. 

Zatím se mi potvrzuje, že přesně takhle to v tom našem životě je. Směr cesty máme předem daný, můžeme si vybrat kulisy, v jakých chceme hrát, a také si určit, jak moc velký odpor na té cestě budeme klást. Čím větší odpor klademe, tím větší bolest a utrpení pociťujeme, když se ale necháme životem vést, pak je to celé o přijetí, lásce, vděčnosti a pokoře. Bůh s námi. 

 

Autor: Iva Votočková | středa 7.6.2023 23:41 | karma článku: 11,74 | přečteno: 290x
  • Další články autora

Iva Votočková

Za čas a prostor

Žijeme v klamu, ve kterém nás udržuje naše mysl. Ve skutečnosti je tady na světě klid a jednota stejně jako uvnitř v nás, když se dokážeme dostat za myšlenky a za city. Jednota je naším domovem. Tam všichni směřujeme.

20.4.2024 v 6:00 | Karma: 9,86 | Přečteno: 271x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Spoutaní přesvědčeními o světě a o sobě samých

Uvěřili jsme, že svět je nějaký a my jsme nějací, a tím jsme si vykolíkovali prostor, ve kterém se můžeme pohybovat. Dál ani ťuk. Nepustí nás to. Nikdo nás nemusí zavírat do ohrady, všichni jsme si své vězení vystavěli sami.

11.4.2024 v 17:00 | Karma: 9,81 | Přečteno: 260x | Diskuse| Osobní

Iva Votočková

Zatoužila jsem po jarním sestřihu a nebe mi seslalo traktor

Když požádáme o pomoc Vesmír, udělá skutečně vše, co je v jeho silách, aby se to povedlo. Pošle i těžkou techniku, když sezná, že je toho zapotřebí. ;-)

16.3.2024 v 9:38 | Karma: 16,62 | Přečteno: 395x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Být šťastným popelářem! Co víc si přát? ;-)

Nejde o to mít hodně, ale o to dokázat zahrát skvělou hru s kartami, které jsme dostali. A šťastný popelář ve finále může prožít mnohem spokojenější život než frustrovaný manažer.

14.3.2024 v 17:00 | Karma: 13,78 | Přečteno: 277x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Proč se stylizujeme do oběti? Co nám to přináší?

Nikdy se nic neděje jen tak. A ani my lidé nikdy nic neděláme jen tak. Ke všemu máme nějaký důvod, ač je mnohdy skrytý tak dobře, že na něj ani sami nedohlédneme.

7.3.2024 v 17:00 | Karma: 10,84 | Přečteno: 311x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky

1. května 2024

Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...

Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu

1. května 2024

Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...

Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky

1. května 2024

Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...

Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus

1. května 2024

Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...

Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene

S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...

  • Počet článků 113
  • Celková karma 13,43
  • Průměrná čtenost 639x
JednoDuše jsem.