Tahle země není pro starý

Proč tahle země není pro starý? A proč si myslíme, že za to může někdo jiný než každý z nás? Proč stále ukazujeme prstem namísto toho, abychom se zamysleli nad svým vlastním životem? 

K tomuto článku mě inspiroval pan Bárta svojí dnešní úvahou o tom, že doba není příliš přívětivá ke starým lidem, což se projevuje třeba zautomatizováním všeho, co zautomatizovat jde nebo rušením poboček České pošty.

Ano, doba je taková, ale já to právě vnímám jako příležitost pro nás lidstvo vrátit se zpět k lidskosti. Staří lidé se bojí někoho oslovit s prosbou, neboť ostatní lidé kolem nich spěchají, bývají ve svém shonu zamračení a budí tak dojem, že zastavit je, by pro ně bylo obtěžující. Je pak těžké někoho oslovit s prosbou.

Máme zpomalit, více se kolem sebe rozhlížet, neboť o tom život je. Nemáme se pořád za něčím slepě hnát, protože potom nám život proteče mezi prsty, přijde stáří, které nás všechny zákonitě zpomalí, a my tehdy možná už pozdě, pochopíme, jak prázdný život jsme žili.

A prázdný je právě proto, že už nevidíme druhého člověka. A nebo vidíme, ale říkáme si, chudák, nikdo mu nepomůže, a ani nás nenapadne, že my jsme ti, co mohou pomoct. Dříve lidi žili jinak. Žili pospolu. Vzájemně si pomáhat pro ně bylo tak nějak samozřejmější. 

Tak k tomu nás podle mě tato doba vybízí. Máme být lidmi, mít otevřené srdce a být užiteční, neboť jedině tak má náš život nějaký smysl. 

Co ale děláme my? Namísto toho, abychom se k tomu postavili čelem a rozhlédli se kolem sebe připraveni pomoct těm, jež jsou zasaženi změnou? Stěžujeme si, nadáváme a dovoláváme se našich práv. Dožadujeme se toho, aby to za nás někdo vyřešil - instituce, banky, stát. Jen ať my máme zpět to svoje pohodlíčko a nikdo nás s ničím moc neotravuje. 

Za tohle platíme ztrátou svobody. Vzdáváme se odpovědnosti za svůj život. Předáváme odpovědnost za své záležitosti někomu dalšímu a očekáváme od něj, že on to za nás vyřeší. A potom žijeme v područí toho, komu jsme odpovědnost za svůj život předali. Tak si nás systém omotává kolem prstu a udržuje nás poslušné, neboť my mu k tomu dáváme své svolení. 

Proto se ptám, kdo může za to, že tahle země není pro starý? Mohou za to banky? Může za to stát? Odpovězte si každý sám.