Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nejsem hodna být blogerem

Psaní je pro mě terapií. Potřebuji své myšlenky uveřejnit. Učím se tak být sama sebou a zároveň své já projevit navenek s podstoupením rizika, že mě někdo zkritizuje nebo projeví jiný názor.

K napsání tohoto článku mě inspiroval jeden z blogerů iDNES, který měl potřebu mě v rámci diskuse k mému poslednímu článku ohodnotit. Zneklidňuje ho, že o sobě tvrdím, že mám dar psaní a že píšu ráda. Očekával by prý ode mě, že za dobu 9 let, po kterou figuruji na blogu, napíšu více než 23 článků, když o sobě něco takového tvrdím.  

Jak píšu v onom článku, na který dotyčný reagoval. Žijeme v zajetí své vlastní mysli, která nás nutí neustále vše hodnotit. Hodnotíme věci, lidi i situace. Myslíme si, že všechno víme a z toho titulu máme potřebu se ke všemu vyjadřovat a vše hodnotit. Ve skutečnosti ale víme velké prd.

Ví například ten pán, co jsem žila uplynulých 9 let, čím jsem si v té době prošla, co jsem musela překonat? Nebo ví, jaké další talenty mám, které mě pudí k tomu, abych jim věnovala svůj čas? Ví, jakými cestami mě vedou mé touhy? Neví nic. Nezná mě, ani můj život, ale myslí si, že je kompetentní k tomu mě hodnotit. Jak typické.

Nejdříve jsem se nad oním hodnocením jen pousmála, protože lidí, co si mysleli nebo myslí, že jsou experti na můj život a vědí lépe než já, co dělám špatně, co bych měla dělat lépe a jak bych to měla dělat, už jsem za život potkala nepočítaně. Protože ale věřím, že žádná situace nám do života nepřichází jen tak, přimělo mě to k zamyšlení nad tím, jak já to vlastně všechno mám.

Pominu-li absurditu myšlenky, že množství napsaných článků má něco společného s kvalitou autora. A povznesu-li se nad to, že neuznávám hodnocení, tím spíše ne od někoho, kdo mě vůbec nezná, vlastně jsem za ten hodnotící komentář upřímně vděčná a velmi za něj děkuji, neboť jsem díky němu dospěla k uvědomění ………

Uvědomila jsem si, že zanedbávám psaní, a že je to škoda. Ne snad ani tak pro lidstvo, jako pro mě samotnou. Pro mě je totiž psaní jedním z nástrojů, který mi pomáhá urovnat si myšlenky. Zároveň je psaní takovou mojí terapií. Potřebuji své myšlenky uveřejnit. Učím se tak být sama sebou a zároveň své já projevit navenek s podstoupením rizika, že mě někdo zkritizuje nebo projeví jiný názor. Stalo se. Sice to nebyla úplně konstruktivní kritika, o kterou bych stála, ale vlastně jsem zjistila, že těch 9 let jsem nepromarnila. Před 9 lety bych totiž nejspíš po přečtení takového komentáře upadla do deprese. Utápěla bych se v sebelítosti, protože mé psaní je k ničemu a já jsem tudíž také nejspíš k ničemu. Teď se tak ale nestalo. Jsem dál! Mnohem dál!

Zaplavila mě radost. Vzpomněla jsem si na všechna ta nenaplněná očekávání. Děda ode mě očekával, že si vezmu dobrou partii, schopného a zajištěného muže, který mi zajistí slibnou budoucnost. Vzala jsem si neobyčejného obyčejného kluka, se kterým žiji krásně normální život. Taťka ode mě asi nic neočekával. Říkával, ať se raději do ničeho nepouštím, protože vše, co udělám, bude stejně neúspěch. Mamka, ta mě zase ode všeho zrazovala s tím, že je to nebezpečné a já jsem křehká, takže mě to zlomí. Naproti tomu otčím, ten do mě vkládal velké naděje. „Nejsi rozená manažerka, ale jsi neobyčejně chytrá a pracovitá, daleko to dotáhneš.“ Myslel přitom na nějakou prestižní dobře finančně ohodnocenou pozici. Tak ten byl také vedle jak ta jedle. I muži, kteří prošli mým životem před mým manželem, měli mnohá očekávání, a mnozí moji „přátelé“ ode mě také očekávali úplně něco jiného, než jsem v reálu předvedla. A tak to prostě je. Dřív mě to trápilo a dnes tam není nic. Je to tak osvobozující.

Na závěr už snad jen sdělení. Prosím vás, nechcete-li zažít zklamání, nic ode mě neočekávejte, neboť já jsem se nenarodila proto, abych naplňovala něčí očekávání. Narodila jsem se proto, abych se rozvzpomněla, kdo jsem, abych přestala marnit život vykonstruovanými představami o lidech a o životě, a namísto toho začala žít v souladu se záměrem své duše a naplnila tak podstatu svého bytí.

Autor: Iva Votočková | čtvrtek 22.7.2021 22:21 | karma článku: 17,57 | přečteno: 420x
  • Další články autora

Iva Votočková

Spoutaní přesvědčeními o světě a o sobě samých

Uvěřili jsme, že svět je nějaký a my jsme nějací, a tím jsme si vykolíkovali prostor, ve kterém se můžeme pohybovat. Dál ani ťuk. Nepustí nás to. Nikdo nás nemusí zavírat do ohrady, všichni jsme si své vězení vystavěli sami.

11.4.2024 v 17:00 | Karma: 9,79 | Přečteno: 252x | Diskuse| Osobní

Iva Votočková

Zatoužila jsem po jarním sestřihu a nebe mi seslalo traktor

Když požádáme o pomoc Vesmír, udělá skutečně vše, co je v jeho silách, aby se to povedlo. Pošle i těžkou techniku, když sezná, že je toho zapotřebí. ;-)

16.3.2024 v 9:38 | Karma: 16,61 | Přečteno: 391x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Být šťastným popelářem! Co víc si přát? ;-)

Nejde o to mít hodně, ale o to dokázat zahrát skvělou hru s kartami, které jsme dostali. A šťastný popelář ve finále může prožít mnohem spokojenější život než frustrovaný manažer.

14.3.2024 v 17:00 | Karma: 13,78 | Přečteno: 274x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Proč se stylizujeme do oběti? Co nám to přináší?

Nikdy se nic neděje jen tak. A ani my lidé nikdy nic neděláme jen tak. Ke všemu máme nějaký důvod, ač je mnohdy skrytý tak dobře, že na něj ani sami nedohlédneme.

7.3.2024 v 17:00 | Karma: 10,84 | Přečteno: 310x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Kolik "facek" potřebuješ ty, abys pochopil/a? ;-)

Dokud věříme, že za mizérii našich životů mohou ti druzí, tak máme jednu velkou jistotu a to, že v podstatě nemáme šanci se z té mizérie dostat. A to neplatí jen pro partnerský život ale pro život obecně.

29.2.2024 v 17:00 | Karma: 14,77 | Přečteno: 466x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Příležitost dělá zloděje i Mistra

Cokoliv co se kolem nás děje, přináší nám příležitost. Ze všeho si můžeme pro sebe vzít, co chceme. Je to jen na nás. Můžeme nadávat, litovat se nebo vybrousit svůj diamant.

20.2.2024 v 19:40 | Karma: 11,07 | Přečteno: 249x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Třeba se vidíme naposledy

Jsou chvíle, ve kterých můžeme "jen" doufat. V doufání je stále naděje, ale je to jako se vším v životě. Doufání nás může obohatit, ale také ho můžeme promarnit. Je to jen na nás.

19.2.2024 v 8:51 | Karma: 16,28 | Přečteno: 351x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Pachatelka kdečeho s pochopením pro kdekoho

Zlobit se na někoho nepomáhá. A už vůbec ne zlobit se sám na sebe. Dori, kámoška od Nema, která je mi v mnoha ohledech podobná, říkala, že proti naštvanosti pomáhá plavání. Měl bys plavat. Měl bys plavat. Když nevíš co, tak plav.

16.2.2024 v 14:00 | Karma: 14,58 | Přečteno: 275x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Úrazy mozku a jiné dary

Život nám musí občas něco vzít, abychom si dokázali vážit toho, co máme. No, nakonec všichni přijdeme i o ten život. Kdyby tomu tak nebylo, zřejmě bychom ve své malosti neměli vůbec žádnou naději na to poznat smysl naší existence.

15.2.2024 v 17:00 | Karma: 16,69 | Přečteno: 327x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Pojďte, já do vás zatlačím

A takhle já to mám. Kde se vzal, tu se vzal, odněkud se vynořil a vykouzlil mi hezčí den. Protřu si oči, jestli se mi to nezdá, ale stále tam stojí srdce otevřené. Lidé jsou boží, a stále je za co děkovat.

16.1.2024 v 18:00 | Karma: 26,44 | Přečteno: 595x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Jak vyčíslit omluvu v penězích?

K dohodě o mimosoudním vyrovnání se přistupuje v situaci,kdy viník nehody poskytuje poškozenému finanční kompenzaci nad rámec odškodnění z povinného ručení. Vlastně tímto způsobem poškozenému říká "promiňte, je mi to líto" penězi.

15.1.2024 v 15:55 | Karma: 11,57 | Přečteno: 334x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Troubení, novodobý symbol "mužnosti" v Čechách

S některými lidmi nemá cenu ztrácet čas aneb jak pravil Jan Werich: „Jestliže se člověk hádá s ...... víc jak půl minuty, hádají se už dva .......“

5.1.2024 v 15:00 | Karma: 17,67 | Přečteno: 679x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Přijde letos Ježíšek?

Člověk by si myslel, že největší dětskou starostí je, jestli letos přijde Ježíšek, ale tak to často vůbec není. Děti se mnohdy dívají na svět z úplně jiného úhlu než bychom čekali.

15.12.2023 v 18:17 | Karma: 14,46 | Přečteno: 246x | Diskuse| Ona

Iva Votočková

Střípky vánočního štěstí

Stále mám v paměti náš vánoční strom z dětství. Na Štědrý den jsme se sestrou vstávaly třeba ve dvě ráno, abychom se podívaly, jestli už nám Ježíšek přinesl stromek. Pak jsme obdivovaly vánoční ozdoby než jsme pod stromem usnuly.

4.12.2023 v 8:28 | Karma: 13,74 | Přečteno: 262x | Diskuse| Ona

Iva Votočková

O nespokojenosti žen a cestě ke spokojenosti

Obecně velmi mnoho lidí si myslí, že prázdnotu v sobě mohou zaplácnout partnerem, ale je to asi častější jev u nás žen, i když zřídkavé to není ani u mužů, že od svých protějšků očekávají, že je udělají spokojenými a šťastnými.

29.11.2023 v 22:26 | Karma: 12,92 | Přečteno: 265x | Diskuse| Ona

Iva Votočková

Jestli si můžu něco přát

Postavila jsem vodu na čaj. Stromoví venku zní tak tiše. Za okny něžně sněží. Přála bych vám vidět to, co vidím já z okna své kanceláře. Sem tam i nějaká srnka kolem projde. Jsem prostě neskutečná klikařka.

28.11.2023 v 8:05 | Karma: 14,28 | Přečteno: 264x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Co všechno moje tělo, co už vydrželo

"Nejsem obyčejná holka, jsem obyčejná žena. Zvyklá na to, co mám i nemám, jsem otevřená změnám. Mý oči jsou hladový, já je málokdy sklopím. Život běží a to, co běží, na nás nechá stopy." Ewa Farná z písně Tělo

27.11.2023 v 17:16 | Karma: 15,22 | Přečteno: 429x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Sněhová ruleta

To je tak, když se někdo rouhá a stěžuje si, že avizovaná sněhová kalamita nedorazila. Tak ty bys chtěla sněhovou kalamitu, holka? Tak tu ji máš, řekl Vesmír, a udělil mi láskyplnou lekci.

25.11.2023 v 19:20 | Karma: 12,71 | Přečteno: 287x | Diskuse| Společnost

Iva Votočková

Na svatého Martina vylézají duchové z praček

Svatý Martin zřejmě změnil své zaměření. Sníh došel, tak si možná otevřel prádelnu. ;-) Nebo si ho najala svatá Barbora, shání pro ni ponožky, aby měla do čeho zlobivým dětem nadělovat uhlí. ;-)

13.11.2023 v 16:00 | Karma: 14,39 | Přečteno: 296x | Diskuse| Ona

Iva Votočková

Ďábel jménem Meta

Už je to dávno, co zkřížil mi cestu, prej podepiš se mi krví. Budeš mít všechno, ale neujdeš trestu, jo. Byla to síla, byl to fakt nářez, bylo to vážně skvělý. Teď tu mám všechno, ale neujdu trestu, jo.

10.11.2023 v 17:28 | Karma: 16,94 | Přečteno: 445x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 112
  • Celková karma 13,82
  • Průměrná čtenost 645x
JednoDuše jsem.