Sbohem, lhářko.
Poslední dobou se ale stále častěji kladu otázku, kudy se vydat dál. Přála bych si chtít být jogínkou. Mám na mysli tou ryzí jogínkou, ne tou, která cvičí jógu, protože je to zrovna v módě. Jogín je podle mě člověk, který usiluje o životní rovnováhu. Cvičí proto, aby jeho tělo bylo zdravé a vše v něm fungovalo, tak jak má. Snaží se o soulad těla, mysli i ducha. Nejede na výkon. Nedrásá mu žíly, že neudělá výmyk. V posilovně nedělá zálibné pózy před zrcadlem po každém cviku, ani se tam neproducíruje majíc v tváři výraz „samce na výstavu“. Necvičí proto, aby měl krásný zadek do plavek nebo aby vystavil svoje tělo na odiv ostatním či ulovil některého z výstavních samců. Je tady a teď, všemi smysly a opravdově. Chtěla bych to zažít, ale zatím jsem vším jen ne jogínkou.
Mám-li zrekapitulovat čím vším jsem při svém sportování, tak jsem:
1. ZAMINDRÁKOVANÁ HOLKA.
Mám zadek jako výstavní skříň, obří klepavá stehna a břicho jako bych byla těhotná. Tak to bylo to, co mě na výšce přivedlo ke cvičení. Každý pohled do zrcadla mě bolel. Vždycky jsem toužila po tom mít krásnou postavu modelky a sportováním jsem se k tomu nakonec i hodně přiblížila. Už nějaký pátek, zhruba 10 let, mám postavu, se kterou jsem relativně spokojená. Ta zamindrákovaná holka ve mně ale stále přebývá, stojí v pozadí a bojí se. Doslova se klepe strachy, že jí ten zadek zase naroste a ona se pak bude znovu nenávidět.
2. MASOCHISTKA. SEBEMRSKAČ.
Cvičení a sport mě často bolí. Dokonce to mám postavené tak, že když mě při cvičení nebo po cvičení nic nebolí, cvičila jsem buď špatně nebo málo. Když cvičím nebo sportuji, dělá mi dobře dát si opravdu HODNĚ do těla, jet naplno a dát do toho vše, co můžu. Tělo je pak příjemně unavené, hlava mlčí a ve mně se rozhostí ticho a mír. Pro ten klid a mír se příště zničím zase. A běda, když jsem se nezničila. Otrokář v mojí hlavě zuří a patřičně mi vyčiní. A to si pište, že příště se raději zase zničím než tohle poslouchat.
3. ZÁVISLAČKA.
Sport je pro mě drogou. Pro ten klid a mír se příště zničím zase. Myslím, že k tomu není třeba více slov.
4. LHÁŘKA.
Nalhávám si pohádky o tom, jakou jsem si vypěstovala disciplínu, ale za mým sportováním není ani tak pevná vůle jako spíš obavy ze ztloustnutí a taky z toho, že sama u sebe upadnu v nemilost. Co si budeme povídat, mám se raději s pevným tělem a fyzicky výkonnou než rozplizlou a ufuněnou. I ta samotná vidina disciplíny je moc příjemná. „Makám do roztrhání těla“ je prostě přijatelnější než „jsem líná jako veš“. A navíc je tady ta závislost. Pro ten klid a mír ………….. Je to ale tajnýýý, jo. Ne, že někomu z fitka vykecáte, že jsem ve své podstatě líná zamindrákovaná husa, která chodí do fitka jen proto, aby umlčela našeptávače, kterého má v hlavě. ;-) Nerada bych, aby tam na mě už čekali se svěrací kazajkou. ;-)
Přála bych si chtít být jogínkou, ale zatím jsem do té fáze nedospěla. Ještě chvíli si potřebuji pobýt s tou zamindrákovanou holkou a trochu si ji poňuchňat. Potřebuji se naučit se mít ji ráda, protože ta kila pravděpodobně přijdou a přijdou vrásky a paměť bude horší a ………., kdo ví, co všechno se zhorší. ;-) Ale pořád to budu já. Tlustější já, starší já, zranitelnější já, ……
Ještě se bojím pustit svého otrokáře. Nemám odvahu uvidět to, co se ze mě stane, když nad sebou nepocítím tu hrozbu pomyslného biče.
Ještě si neumím představit život bez své drogy. Mám strach, že zešílím a stane se ze mě zmatený blázen, který pobíhá po světě stíhán svými vnitřními hlasy.
Pro tento rok bych se ale ráda rozloučila se svojí lhářkou. Překáží mi. Překáží mi v tom uvidět tu zamindrákovanou holku a obejmout ji. Překáží mi v tom prohlédnout si svého otrokáře a poděkovat mu za to, že mě donutil zvednout svůj líný kulatý zadeček z gauče, přestat se litovat a raději něco dělat. ;-) Překáží mi v tom nazývat věci správnými jmény a mate mi v hlavě pojmy jako jsou disciplína a závislost. Začalo mi to vadit. Už tyhle lži nepotřebuji.
"Moje milá lhářko. Vím, že jsi mě chtěla chránit a moc ti za to děkuji. Teď už tě ale nepotřebuji. Teď už chci vidět pravdu. Sbohem, lhářko."
Iva Votočková
Spoutaní přesvědčeními o světě a o sobě samých
Uvěřili jsme, že svět je nějaký a my jsme nějací, a tím jsme si vykolíkovali prostor, ve kterém se můžeme pohybovat. Dál ani ťuk. Nepustí nás to. Nikdo nás nemusí zavírat do ohrady, všichni jsme si své vězení vystavěli sami.
Iva Votočková
Zatoužila jsem po jarním sestřihu a nebe mi seslalo traktor
Když požádáme o pomoc Vesmír, udělá skutečně vše, co je v jeho silách, aby se to povedlo. Pošle i těžkou techniku, když sezná, že je toho zapotřebí. ;-)
Iva Votočková
Být šťastným popelářem! Co víc si přát? ;-)
Nejde o to mít hodně, ale o to dokázat zahrát skvělou hru s kartami, které jsme dostali. A šťastný popelář ve finále může prožít mnohem spokojenější život než frustrovaný manažer.
Iva Votočková
Proč se stylizujeme do oběti? Co nám to přináší?
Nikdy se nic neděje jen tak. A ani my lidé nikdy nic neděláme jen tak. Ke všemu máme nějaký důvod, ač je mnohdy skrytý tak dobře, že na něj ani sami nedohlédneme.
Iva Votočková
Kolik "facek" potřebuješ ty, abys pochopil/a? ;-)
Dokud věříme, že za mizérii našich životů mohou ti druzí, tak máme jednu velkou jistotu a to, že v podstatě nemáme šanci se z té mizérie dostat. A to neplatí jen pro partnerský život ale pro život obecně.
Iva Votočková
Příležitost dělá zloděje i Mistra
Cokoliv co se kolem nás děje, přináší nám příležitost. Ze všeho si můžeme pro sebe vzít, co chceme. Je to jen na nás. Můžeme nadávat, litovat se nebo vybrousit svůj diamant.
Iva Votočková
Třeba se vidíme naposledy
Jsou chvíle, ve kterých můžeme "jen" doufat. V doufání je stále naděje, ale je to jako se vším v životě. Doufání nás může obohatit, ale také ho můžeme promarnit. Je to jen na nás.
Iva Votočková
Pachatelka kdečeho s pochopením pro kdekoho
Zlobit se na někoho nepomáhá. A už vůbec ne zlobit se sám na sebe. Dori, kámoška od Nema, která je mi v mnoha ohledech podobná, říkala, že proti naštvanosti pomáhá plavání. Měl bys plavat. Měl bys plavat. Když nevíš co, tak plav.
Iva Votočková
Úrazy mozku a jiné dary
Život nám musí občas něco vzít, abychom si dokázali vážit toho, co máme. No, nakonec všichni přijdeme i o ten život. Kdyby tomu tak nebylo, zřejmě bychom ve své malosti neměli vůbec žádnou naději na to poznat smysl naší existence.
Iva Votočková
Pojďte, já do vás zatlačím
A takhle já to mám. Kde se vzal, tu se vzal, odněkud se vynořil a vykouzlil mi hezčí den. Protřu si oči, jestli se mi to nezdá, ale stále tam stojí srdce otevřené. Lidé jsou boží, a stále je za co děkovat.
Iva Votočková
Jak vyčíslit omluvu v penězích?
K dohodě o mimosoudním vyrovnání se přistupuje v situaci,kdy viník nehody poskytuje poškozenému finanční kompenzaci nad rámec odškodnění z povinného ručení. Vlastně tímto způsobem poškozenému říká "promiňte, je mi to líto" penězi.
Iva Votočková
Troubení, novodobý symbol "mužnosti" v Čechách
S některými lidmi nemá cenu ztrácet čas aneb jak pravil Jan Werich: „Jestliže se člověk hádá s ...... víc jak půl minuty, hádají se už dva .......“
Iva Votočková
Přijde letos Ježíšek?
Člověk by si myslel, že největší dětskou starostí je, jestli letos přijde Ježíšek, ale tak to často vůbec není. Děti se mnohdy dívají na svět z úplně jiného úhlu než bychom čekali.
Iva Votočková
Střípky vánočního štěstí
Stále mám v paměti náš vánoční strom z dětství. Na Štědrý den jsme se sestrou vstávaly třeba ve dvě ráno, abychom se podívaly, jestli už nám Ježíšek přinesl stromek. Pak jsme obdivovaly vánoční ozdoby než jsme pod stromem usnuly.
Iva Votočková
O nespokojenosti žen a cestě ke spokojenosti
Obecně velmi mnoho lidí si myslí, že prázdnotu v sobě mohou zaplácnout partnerem, ale je to asi častější jev u nás žen, i když zřídkavé to není ani u mužů, že od svých protějšků očekávají, že je udělají spokojenými a šťastnými.
Iva Votočková
Jestli si můžu něco přát
Postavila jsem vodu na čaj. Stromoví venku zní tak tiše. Za okny něžně sněží. Přála bych vám vidět to, co vidím já z okna své kanceláře. Sem tam i nějaká srnka kolem projde. Jsem prostě neskutečná klikařka.
Iva Votočková
Co všechno moje tělo, co už vydrželo
"Nejsem obyčejná holka, jsem obyčejná žena. Zvyklá na to, co mám i nemám, jsem otevřená změnám. Mý oči jsou hladový, já je málokdy sklopím. Život běží a to, co běží, na nás nechá stopy." Ewa Farná z písně Tělo
Iva Votočková
Sněhová ruleta
To je tak, když se někdo rouhá a stěžuje si, že avizovaná sněhová kalamita nedorazila. Tak ty bys chtěla sněhovou kalamitu, holka? Tak tu ji máš, řekl Vesmír, a udělil mi láskyplnou lekci.
Iva Votočková
Na svatého Martina vylézají duchové z praček
Svatý Martin zřejmě změnil své zaměření. Sníh došel, tak si možná otevřel prádelnu. ;-) Nebo si ho najala svatá Barbora, shání pro ni ponožky, aby měla do čeho zlobivým dětem nadělovat uhlí. ;-)
Iva Votočková
Ďábel jménem Meta
Už je to dávno, co zkřížil mi cestu, prej podepiš se mi krví. Budeš mít všechno, ale neujdeš trestu, jo. Byla to síla, byl to fakt nářez, bylo to vážně skvělý. Teď tu mám všechno, ale neujdu trestu, jo.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |