Kráva a blbec nebo dáma a gentleman?
Zajela jsem si ke stojanu jako správná ženská. :-D Prostě přede mnou náklaďák široký jako kráva, tak co já se budu žinýrovat, že? ;-) Postavila jsem se v bezpečné vzdálenosti od stojanu na šířku náklaďáku. Co čert nechtěl, přijela obrovská dodávka! Její řidič zřejmě toužil natankovat u stojanu vedle. Bohužel, se nevešel. ;-) A tak si pán mohl hlavu ukroutit a něco říkal. I když jsem ho přes karosérie našich dvou aut neslyšela, úplně jsem ho slyšela. :-D "To prostě nepochopíš! Takhle blbě se může postavit jen ženská!" :-D No, ač mi bylo trochu trapně, pochlapila jsem se a hodila jsem po pánovi omluvný pohled a podtrhla to vzdušným "pardón", abych mu dala najevo, že si to uvědomuji, že stojím fakt blbě. Natankovala jsem a kajícně jsem sedla za volant, abych své auto uklidila trochu na stranu. Pán to kvitoval s povděkem, už nekroutil hlavou, usmíval se a děkoval mi. Odešla jsem tedy zaplatit. Nicméně jsem se vrátila k autu a zjistila jsem, že dodávka se nepohnula ze svého původního místa ani o píď a pán stále nečerpá. Hodila jsem po něm tázavý pohled a ptám se ho: "Pořád se nevejdete?" A on mi odpověděl: "Vejdu, ale došlo mi, že když se tam vedle Vás narvu, tak se pak nedostanete do svého auta." Jak milé. ;-) Z pána se vyklubal gentleman. Tak jsem nasedla do auta, on se konečně poposunul, kam potřeboval. Potom jsme ještě společně počkali, až se nám z cesty odklidí ten náklaďák, co nás tam oba blokoval. Přátelsky jsme si ještě zamávali a s úsměvem jsme se oba rozjeli každý po svém. ;-) Mohlo to celé být ale i jinak. Kdybych bývala na jeho kroucení hlavou zareagovala podrážděně ve stylu "se nezblázni, blboune" nebo třeba ještě hůř, asi bychom odjížděli oba v úplně jiném rozpoložení. Neloučili bychom se jako dáma a gentleman ale jako kráva a blbec! A vo tom to přece je. <3
Iva Votočková
Spoutaní přesvědčeními o světě a o sobě samých
Uvěřili jsme, že svět je nějaký a my jsme nějací, a tím jsme si vykolíkovali prostor, ve kterém se můžeme pohybovat. Dál ani ťuk. Nepustí nás to. Nikdo nás nemusí zavírat do ohrady, všichni jsme si své vězení vystavěli sami.
Iva Votočková
Zatoužila jsem po jarním sestřihu a nebe mi seslalo traktor
Když požádáme o pomoc Vesmír, udělá skutečně vše, co je v jeho silách, aby se to povedlo. Pošle i těžkou techniku, když sezná, že je toho zapotřebí. ;-)
Iva Votočková
Být šťastným popelářem! Co víc si přát? ;-)
Nejde o to mít hodně, ale o to dokázat zahrát skvělou hru s kartami, které jsme dostali. A šťastný popelář ve finále může prožít mnohem spokojenější život než frustrovaný manažer.
Iva Votočková
Proč se stylizujeme do oběti? Co nám to přináší?
Nikdy se nic neděje jen tak. A ani my lidé nikdy nic neděláme jen tak. Ke všemu máme nějaký důvod, ač je mnohdy skrytý tak dobře, že na něj ani sami nedohlédneme.
Iva Votočková
Kolik "facek" potřebuješ ty, abys pochopil/a? ;-)
Dokud věříme, že za mizérii našich životů mohou ti druzí, tak máme jednu velkou jistotu a to, že v podstatě nemáme šanci se z té mizérie dostat. A to neplatí jen pro partnerský život ale pro život obecně.
Iva Votočková
Příležitost dělá zloděje i Mistra
Cokoliv co se kolem nás děje, přináší nám příležitost. Ze všeho si můžeme pro sebe vzít, co chceme. Je to jen na nás. Můžeme nadávat, litovat se nebo vybrousit svůj diamant.
Iva Votočková
Třeba se vidíme naposledy
Jsou chvíle, ve kterých můžeme "jen" doufat. V doufání je stále naděje, ale je to jako se vším v životě. Doufání nás může obohatit, ale také ho můžeme promarnit. Je to jen na nás.
Iva Votočková
Pachatelka kdečeho s pochopením pro kdekoho
Zlobit se na někoho nepomáhá. A už vůbec ne zlobit se sám na sebe. Dori, kámoška od Nema, která je mi v mnoha ohledech podobná, říkala, že proti naštvanosti pomáhá plavání. Měl bys plavat. Měl bys plavat. Když nevíš co, tak plav.
Iva Votočková
Úrazy mozku a jiné dary
Život nám musí občas něco vzít, abychom si dokázali vážit toho, co máme. No, nakonec všichni přijdeme i o ten život. Kdyby tomu tak nebylo, zřejmě bychom ve své malosti neměli vůbec žádnou naději na to poznat smysl naší existence.
Iva Votočková
Pojďte, já do vás zatlačím
A takhle já to mám. Kde se vzal, tu se vzal, odněkud se vynořil a vykouzlil mi hezčí den. Protřu si oči, jestli se mi to nezdá, ale stále tam stojí srdce otevřené. Lidé jsou boží, a stále je za co děkovat.
Iva Votočková
Jak vyčíslit omluvu v penězích?
K dohodě o mimosoudním vyrovnání se přistupuje v situaci,kdy viník nehody poskytuje poškozenému finanční kompenzaci nad rámec odškodnění z povinného ručení. Vlastně tímto způsobem poškozenému říká "promiňte, je mi to líto" penězi.
Iva Votočková
Troubení, novodobý symbol "mužnosti" v Čechách
S některými lidmi nemá cenu ztrácet čas aneb jak pravil Jan Werich: „Jestliže se člověk hádá s ...... víc jak půl minuty, hádají se už dva .......“
Iva Votočková
Přijde letos Ježíšek?
Člověk by si myslel, že největší dětskou starostí je, jestli letos přijde Ježíšek, ale tak to často vůbec není. Děti se mnohdy dívají na svět z úplně jiného úhlu než bychom čekali.
Iva Votočková
Střípky vánočního štěstí
Stále mám v paměti náš vánoční strom z dětství. Na Štědrý den jsme se sestrou vstávaly třeba ve dvě ráno, abychom se podívaly, jestli už nám Ježíšek přinesl stromek. Pak jsme obdivovaly vánoční ozdoby než jsme pod stromem usnuly.
Iva Votočková
O nespokojenosti žen a cestě ke spokojenosti
Obecně velmi mnoho lidí si myslí, že prázdnotu v sobě mohou zaplácnout partnerem, ale je to asi častější jev u nás žen, i když zřídkavé to není ani u mužů, že od svých protějšků očekávají, že je udělají spokojenými a šťastnými.
Iva Votočková
Jestli si můžu něco přát
Postavila jsem vodu na čaj. Stromoví venku zní tak tiše. Za okny něžně sněží. Přála bych vám vidět to, co vidím já z okna své kanceláře. Sem tam i nějaká srnka kolem projde. Jsem prostě neskutečná klikařka.
Iva Votočková
Co všechno moje tělo, co už vydrželo
"Nejsem obyčejná holka, jsem obyčejná žena. Zvyklá na to, co mám i nemám, jsem otevřená změnám. Mý oči jsou hladový, já je málokdy sklopím. Život běží a to, co běží, na nás nechá stopy." Ewa Farná z písně Tělo
Iva Votočková
Sněhová ruleta
To je tak, když se někdo rouhá a stěžuje si, že avizovaná sněhová kalamita nedorazila. Tak ty bys chtěla sněhovou kalamitu, holka? Tak tu ji máš, řekl Vesmír, a udělil mi láskyplnou lekci.
Iva Votočková
Na svatého Martina vylézají duchové z praček
Svatý Martin zřejmě změnil své zaměření. Sníh došel, tak si možná otevřel prádelnu. ;-) Nebo si ho najala svatá Barbora, shání pro ni ponožky, aby měla do čeho zlobivým dětem nadělovat uhlí. ;-)
Iva Votočková
Ďábel jménem Meta
Už je to dávno, co zkřížil mi cestu, prej podepiš se mi krví. Budeš mít všechno, ale neujdeš trestu, jo. Byla to síla, byl to fakt nářez, bylo to vážně skvělý. Teď tu mám všechno, ale neujdu trestu, jo.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |